Pavel Jurkovič, hudební skladatel

OÁZA – to je šťastně nalezené místo na cestě pouští, jistě provázené vítězným výkřikem, zpěvem a tancem. Do takové oázy přivedla mladé žíznivé lidi Olinka Kurzová, již jsem potkal na petřínské stráni jako účastnici seminářů pro vychovatele těch zmíněných žíznivých, které jsem pak potkával na Kampě, na místě, kam jsem kdysi jako žíznivý chodíval do hospody. Když jsem tam byl pak Olinkou po letech pozván, setkal jsem se s nadšenými mladými lidmi, kteří zpívali moje písničky a doprovázeli se na orffovské rytmické nástroje. Na konci jednoho takového setkání byli vyzváni, aby si lehli na zem a tiše poslouchali nabízenou skladbu, kterou poslouchali v létě toho roku na letním táboře. Jeden však tu výzvu nevydržel a zavolal: Vltava! Pak zase v tichu a pozornosti vydrželi až do konce, aby pak na Olinčinu výzvu zvolali všichni sborově název skladby, která se tak nezapomenutelně zapsala do paměti klientů. Vzpomněl jsem si na tu scénu mnohokrát potom, když jsem poslouchal hudbu s žáčky, studenty nebo dospělými. Byl jsem pak vždy okouzleným svědkem koncertních a tanečních vystoupení na divadelní scéně, kde se tyto „velké děti“ pohybovaly s jistotou a samozřejmě. Myslím, že jsem nebyl sám, kdo si utíral slzy pod očima s opravdovým dojetím s obdivem a díky ke všem těm, kteří dovedli klienty k takovému výkonu, tak angažovanému a přirozenému. I v této chvíli se těším na příští setkání. Díky, moji milí přátelé.

Vždycky váš Pavel Jurkovič

Leave a Reply

You can use these HTML tags

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>