Barbora Hrzánová, herečka

Když jsem v roce 1990 přijala od Filipa Renče roli Johanky ve filmu Requiem pro panenku, netušila jsem, že vstupuji do příběhu, jehož součástí se postupně stane celá moje rodina, která v té době ještě netušila, že bude mojí rodinou (můj manžel Radek) a částečně ještě hluboce dlela na houbách (náš syn Antonín).

Na počátku byly Tři Grácie, tři Světlonošky, tři průvodkyně Labyrintem – Olga Kurzová, Alice Troblová, Lenka Pekárková. Tyto tři hierofantky, dobré víly mě láskyplně a pozorně provedly světem, který se měl stát mojí nedílnou součástí.

Ve světě tak zvaně postižených lidí, tenkrát ještě až do „světlých zítřků“ odložených na samý okraj krásné, ztepilé a uvědomělé společnosti, jsem se dozvěděla mnoho. Mnoho „o nich“, ale hlavně o sobě. O lásce, která se rozdává na potkání a za úsměv, o radosti, o empatii, která mě mnohokrát rozbrečela, o něze, křehkosti duše v obřím, neohrabaném těle, o přenosu, předjímání myšlenek, sdílení…. O tom, jak smysly klamou a první dojem vůbec není ten dobrý. Kdo nezažil jeden večírek, jedno představení v Oáze, nemůže pochopit.

Jsem vděčná Olze Kurzový, že mě seznámila se svými vzácnými přáteli a měla dokonce odvahu svěřit mi je do rukou. (Krátkou dobu jsme s Evou Holubovou společně vedly dramatický kroužek v OÁZE a nastudovaly „STARÉ POVĚSTI ČESKÉ“.) Byla to krátká chvíle a dlouhé vzpomínání.

Tak Ti milá Olgo Zázračná konečně děkuju, že jsi nebyla lakomá, že sis všechny ty Anděle z OÁZY nenechala jen pro sebe, ale pustila jsi je i k nám, do světa!

Děkujeme za Radkovy botky na večírku OÁZY poctivě protančené, za Toníkovy chvilky s Alicí, Martinem a Danuškou strávené, mávám Martinovi Pokornýmu – Gojko Mitičovi do nebe a přeju Vám, abyste se pořád nerušeně ze života radovali, protože nejen já, ale celá Mléčná dráha to potřebují!

Pusu  Bára Hrzánová

Leave a Reply

You can use these HTML tags

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>